Honzík

Dneska Honzík vztával v 6 ráno.V noci měl 2 hysteráky,ale rychle jsem je zklidnila-spaa jsem v dětském pokoji s ním,tak jak mě uslišel tak se zklidnil.Ráno jsme společně umyli nádobí a pak jsme trošlu blbli-dělali jsme letadélko -doporučené od RHB.na posílení zádových svalů-prostě takové-jak na mých kolínkách musí natáhnout ruce a nohy a celý se spevnit.No  a Kačenka se k nám připlazila a natahovala se ,e chce také.Tak jsem s Honzíkem přistála a Chtěla vzít káču,ale jak jsme ji brala bokem pod pažemi tak se ji pravá ručka šprajcla mezi mým stehnem a jejím tělíčkem.Uslyšela jsem jen jemné zakřupání a pak hned šílený řev a ruka ji volně visela dolů.

Vzala jsme ji do Ložnice a snažila se vzbudit chlapa na oslovení nereagoval ,tak jsem zařvala Roberte Káča má vykloubené rameno-to ho vzbudilo okamžitě.

Ptal se co se stalo ,tak jsme mu to popsala,a že s ní jedu do nemocnice.Za 20 minut mi měl jet autobus.TeĎ ale co Káče obléci ,aby ji ručička moc nebolela,nakonec jsme ji oblékli Honzíkovou bundu-která ji byla vlká a volná.

V nemocnici nás vzali naštěstí okamžitě,paní doktorka se ji na ruku podívala ,uslyšeli jsme jemné lupnutí a pak nastal chvilkový pláč,Lékařka mi sdělila,že Rameno má v pořádku,ale že  loket měla částečně vykloubený,že se to u těchto malých dětí stává velmi často,dokonce jsou děti,které si ten loket vyhazují sami.Pro jistotu nás ještě poslala na RTG.RTG byl v pořádku a tak nás pustili domů.

Cestou jsme se stavili do speciální školy,potřebovala jsem něco probrat s ředitelkou,ale neměla čas,chtěla jsme si od ní vypujčit metodiku VOKS-já ji tak orientačně znám.Ale hlavně by ji potřeboval nastudovat přítel a pak jsem se chtěla podívat na lekci s  použitím větného proužku.chvilku jsme byal ve třídě,zrovinka se učili znakovou řeč.Tak jsem se podívala ,pak přišli holky na praxi a já se rozloučila,že příjdu jindy.

DSedla jsme na autobus dojela jsem domů Káča cestou usla a ve dveřích bytu jsem potkala přítele s Honzíkem , v kočárku,byli ,už nachystaní,že pojedou pro oběd.Tak jsme se k nim přidala.Ve městě jsme byli o  hodinu dříve,tak mě napadlo se jít podívat k vjetnamcům na nějaké oblečení.Káča nutně potřebuje Jarní bundičku a Honzík pro změnu nějaké Rifle.

Jenže Káča se vzbudila ,tak jsme ji do obchodu museli vzít sebou  a Honza byl jak utržený ,ze řetězu.Pobíhal po prodejně,válel se po zemi,křičel,brečel,kopal mě když jsem ho chtěla odnést,zkusili jsme mu bundu,ale nešlo to ,tak jsme nakonec z prodejny odešli s nepořízenou.

Pak jsme mu před prodejnou koupili párek v rohlíku nechtěl,zase řev  do toho Káča zaaal brečet no prostě byl na nás pohled jako by jsme obě děti mučili.Bylo mi to nepříjemné.

Přítel si vzal Honzu sebou do banky a já mezi tím přebalila Káču na náměstí na lavičce,byl to děsný řev,ruka ji bolela.Pak přiběhl honzík s Coca-colou a hranolkami-ty mu moc chutnali a konečně byl veselý-překvapilo mě,že tu Colu pil brčkem-To ještě před týdnem neuměl.

Káče jsme dali žužlat hranolku a byla také spokojená.Na mobilu jsem ji pustila mravenčí ukolébavku chvíli ji houpala u kašny a usla,Honza běhal kolem kašny a dělal na mě BA-prostě .Přítel mezi tím skočil pro oběd.

Cestou domů jsme oběšli ještě 2 obchody a sekáč nakonec jsme většinu oblečení koupili v sekáči a Hlavně měli v něm hrací koutek  a Honzíkovi se v něm moc líbilo-mohl si tam sednout,kreslit,hrát si s autíčkem,ale ho nejvíce bavilo točení s ramínkem.

Další zastávka,byla technická v Zlaté otavě-dnes otevřeli venkovní zahrádku,tak jsme se tam posadili, a Honza běhal okolo,pak si sedl k vedlejšímu stolu a ukazuje na stůl to nás pobavilo-blo to takové-obslužte mě.Pak pobíhal po terase.točil se kolem sloupu.Pak ho zaujaly pivní znaky na zátarasu.Párkrát utekl z terasy ven to jsme šli pro něho a to pak byl vřískot a válení po zemi.

Domů jsme jeli autobusem,jenže ouha další zrádnost,zastávku,už naštěstí zná,ale co nemohl rozdýchat,bylo,že přijel autobus,všichni do něj nastoupili jen my ne,to bylo pro něj naprosté zoufalství,připadalo mi,že snad všichni v autobuse se na něho dívájí,Chlap měl co dělat,aby ho udržel.

Doma jsem ho jen přebalila,dala mu pití ukázala mu piktogram postýlky a sám dobrovolně šel spát a ted spinká.

Musím říci,že tím,jak jsme byla s Kačenkou v Nemocnici se mu naboural celý denní režim.Normálně chodíme ven  po kouzelné školce,teď šel později a hlavně vracíme se nejpozději ve 12. Dnes ,jsme přijeli busem v 14 hodin.a šlo to hodně znát.A také velkou chybou bylo,žej sme domazapoměli komunikační cestovní knížku.No uvidím,jak bude probíhat zbytek dne snad ,už poklidněji.